Duševní onemocnění se týká každého z nás. Všichni máme vrozený předpoklad, který je dále ovlivňován výchovou a životní situací, ve které se nacházíme. Bohužel s sebou nese duševní onemocnění velké společenské stigma. Společnost a často i rodina člověka s těmito problémy negativně hodnotí, zlehčuje situaci a přehlíží projevy, které zásadně ovlivňují jeho život. Duševní onemocnění není vidět, ale v mnoha případě ovlivňuje život člověka více, než fyzický handicap, na který umíme vytvořit kompenzační pomůcky nebo nástroje, díky kterým je možné zapojit se do běžného života. Člověk s duševním onemocněním nemá vždy takové možnosti.
Sociální služba pro lidí s duševním onemocněním je široká škála podpory a pomoci, kterou je vhodné kombinovat s psychoterapií a podporou psychiatra. Sociální služba nabízí praktickou pomoc při řešení úředních záležitostí, nácviků dovedností vedoucích k lepšímu začlenění. Podporuje jedince při studiu, při návratu na trh práce a pro klienty v invalidním důchodu, nabízí služba zázemí a prostor pro aktivní trávení volného času, aktivizaci, posilování komunikačních dovedností a zejména vytržení za sociální izolace. Také pro člověka, který je v dlouhodobé pracovní neschopnosti vlivem depresí, úzkostí či jiným problémům v duševní oblasti, je možné využít službu pro udržení pracovních návyků a také sociálních dovedností.
Zorientovat se v tom, na kterou dávku mám nárok a kdy si je vhodné zažádat o invalidní důchod není vždy jednoduché. Pro někoho je příliš stresující a náročné jít na úřad nebo využít online prostředí na podání žádostí. Sociální služba nabízí pomoc při řešení sociálních dávek, příspěvků na bydlení i žádostí o invalidní důchod. Sociální pracovník vás doprovodí na úřad, případně se doptá na informace, na které se zapomenete zeptat vy a hlavně když dva slyší informace, je větší pravděpodobnost, že si je zapamatují.
Duševní onemocnění u mladých a dospívajících je v posledních letech zmiňováno v odborné, ale i široké veřejnosti. Po uskutečnění průzkumu na základních školách Národním ústavem duševního zdraví, jsou doložena data o objevujících se úzkostech a depresích ve vyšší míře, než tomu bylo v minulosti. Na těchto stavech se podílí socioekonomická situace ve světě, politická situace v republice, ale také sociální sítě, které odvádí nejen děti a dospívající z reálného života k obrazům dokonalosti, krásy a spokojenosti, která však existuje ve většině případech pouze na síti. V realitě však způsobuje úzkosti, deprese a zmatené myšlenky, které mohou být předzvěstí vážných problémů. Častým projevem u mladých lidí je vysoká míra úzkostí přecházející do panických atak. Tato zkušenost se v počátcích může jevit jako selhání srdce, ve skutečnosti se jen tělo připravuje na útěk. Kde hledat pomoc? Odborníků na duševní zdraví je stále nedostatek, psychiatři mají ve svých ordinacích stovky pacientů, mají na ně v průměru 5-10 minut, které věnují předepsání medikace, která nemusí vždy dobře fungovat, protože není možné během tak krátké doby lékaři sdělit ucelený obraz o psychickém stavu. Nedostatek je také psychologů a terapeutů, kteří by se věnovali duševním nemocem. Je možné využít sociální služby, které nabízejí komplexní a praktickou podporu. Také jsou v možnostech online chaty, aplikace a telefonická podpora různých organizací, které pomohou v době aktuální krize, ale dlouhodobou péči neřeší.
Z dlouholeté praxe vyplynulo, že čím dříve se mladí lidé dozvědí o rizicích duševních nemocí a budou mít informace o možnostech pomoci, dají se jejich problémy řešit snáz. Nejen k tomu slouží preventivní programy do škol, kde se žáci a studenti mohou dozvědět, jak se projevují některé duševní nemoci, na koho je možné se obrátit v době krize a jak vypadá dlouhodobá podpora a pomoc. Cílem programu je také podpořit všímavost vůči sobě a svému okolí. Někdy i malé signály mohou prozrazovat velké problémy.
Pokud vycházíme z konceptu zotavení, je pro člověka s duševním onemocněním, stejně jako pro kohokoliv jiného, důležité žít smysluplné životní role a mít nějakou smysluplnou činnost. Nemusí to nutně znamenat, chodit do práce. Může to být koníček, sport, kreativní činnost, nebo třeba dobrovolnictví, díky kterým se potřeba smysluplnosti naplní. Pokud je člověk s duševní nemocí odkázán pouze na lékařskou pomoc a je v péči rodiny, stává se z něj pacient a dítě, které nemá možnost rozhodovat o svém životě. Potřeby se zúží na názor rodiny a lékaře. Takový člověk pak nežije ani smysluplné role, ani se nevěnuje smysluplné činnosti.
Při setkání se studenty se někteří zmiňují o tom, že prožívají samotu, nebo že se cítí izolovaní. Dříve byly tyto emoce a prožitky spojovány se seniory, ale pokud toto zažívají i mladí lidé od základních škol, je to alarmující. Pocity osamění provází smutek, který dlouhodobě ovlivňuje nespavost, nechutenství a ztrátu energie, což může vést až k depresi a úzkostem. Izolaci a pocit toho, že jsem na všechno sám provází mnoho jedinců s tímto onemocněním. Obava ze setkání se známými lidmi mnohým brání ve vycházení z domu, aby nemuseli s nikým mluvit o tom, že nepracují, jsou v invalidním důchodu, nemají rodinu. Přetrvávající stigma ve společnosti v tomto směru lidem s duševním onemocněním nepomáhá, aby svou situaci změnili.
Práce, zaměstnání je velmi důležitým prvkem života každého člověka, pokud je vám práce současně koníčkem, nebo časem, který vám do života přináší užitečnost, naplnění a radost, je to ideální. Kde však hledat práci s invalidním důchodem? Na trhu práce existují vymezená chráněná místa v sociálních firmách nebo v klasických firmách, která jsou určena lidem se zdravotním znevýhodněním. Měli by vytvářet upravené podmínky pro člověka, který má omezení způsobené nemocí či úrazem. Samozřejmostí by měli být zkrácené pracovní úvazky ideálně přizpůsobeny v denní dobu dle potřeb zaměstnance. Jsou firmy, které jsou v tomto směru velmi vstřícní, ale najdou se i takové firmy, které na chráněné pracovní místo vyžadují 12h směny. Jsou však lidé i se zdravotním omezením, kteří tyto směny zvládají a vyhovují jim dny volna, které pak mají.
Sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost. Sdílení vlastních zkušeností je pro mnoho lidí velmi obohacující a současně úlevné. Svépomocné skupiny existují napříč cílovými skupinami. Netýká se to však pouze lidí s nějakým druhem onemocnění, ale v tomto případě jsou svépomocné skupiny více spojovány. Pro lidi s duševním onemocněním je sdílení důležité, pokud jsou ve skupině dalších, kteří řeší podobné problémy, nemusí si na nic hrát, nemusí se přetvařovat. Sdílení zkušeností a zjištění, že i někdo druhý zažívá, to co já, nabourává představu o tom, že jen já jediný se potýkám s těmito problémy.
Poruchy osobnosti jsou kategorií diagnóz, které se v posledních letech stále častěji objevují u lidí docházejících na oddělení psychiatrie. Zejména u mladých lidí je velmi rozšířena diagnóza emočně nestabilní porucha osobnosti, která se vyznačuje výraznými výkyvy emocí, nepřiměřenými reakcemi v běžných situacích a také je spojována se sebepoškozováním a pokusy o sebevraždu. Nemůžeme však tuto diagnózu zúžit pouze na tyto projevy, jedinec trpí dalšími problémy – neschopnost navázat a udržet vztah, nestabilitou v názorech a v činnosti, neschopností se soustředit, být mezi lidmi. Často dochází ke zneužívání návykových látek a alkoholu. Vyhledávání extrémní „zábavy“, která pomůže otupit vnitřní bolest.
Nedílnou součástí některých duševních onemocnění je sebepoškozování a myšlenky na sebevraždu. Sebepoškozování (fyzické ubližování vlastní osobě) je nejčastěji v podobě řezání či pálení se na různých místech na těle. Jedinec, který využívá těchto strategií potřebuje často přehlušit obrovskou duševní bolest, zmatek a emoční výkyvy. Díky fyzické bolesti se uzemní a krátkodobě dosáhne uklidnění. Sebepoškozování však může vést až k sebevraždě, i když ta nebyla primárním cílem. V České Republice denně spáchají sebevraždu průměrně 4 lidé. Uvádí se, že 9 z 10 dokonaných sebevražd spáchali lidé s duševním onemocněním.
Prevence stresu, úzkostí a také k jejich zmírnění napomáhá zdravý životní styl. Vyvážená pravidelná strava, dostatek spánku, pohyb na čerstvém vzduchu a dobré mezilidské vztahy. Také je možné do svých každodenních činností zařadit relaxační a dechová cvičení, která pozitivně ovlivňují nervovou soustavu a tím naši odolnost právě vůči stresu a úzkostem.